Jdi na obsah Jdi na menu
 


18e régiment d´infanterie, z.s.; rekonstruuje granátnickou rotu francouzského "18. pluku řadové pěchoty" z období tzv. revolučních a koaličních válek 1789-1815.

V roce 1993 zakládají Jan a Irena DvořákoviJiří Dvořák a Milan Varták, vojensko-historický "27. pluk francouzské řadové pěchoty". Postupem času se nová jednotka rozrůstá o další zájemce a spolu s 8. plukem řadové pěchoty tvoří tehdejší páteř francouzských vojensko-historických jednotek napoleonských válek v České republice.

1993

1995

Dne 24.2.1996 na základě rozhodnutí členů, "27. pluk" převzal tradice "18. francouzského řadového pěšího pluku", který se zúčastnil bitev na dnešním území ČR, Slavkova 1805 a Znojma 1809. Patronem (ochráncem) regimentu je francouzský generál Velké armády Napoleona I. Jean-Marie-Mellon-Roger Valhubert (*22.10.1764 Avranches - †6.12.1805 Brno). Sdružení dnes čítá dvě desítky členů a je organizováno jako vojenská jednotka s přesně vymezenou hierarchií a pravidly chování. Předmětem jeho činnosti však není propagace války ani žádné ideologie - spíše se snaží o co nejvěrnější rekonstrukci dobové výzbroje, výstroje, výcviku, bojové činnosti a dalších aspektů života řadového vojáka.

1997

1998

 

K nejvýznamějším aktivitám sdružení patří účast na pravidelných rekonstrukcích významných bitev napoleonských válek na historických bojištích jako např.: Slavkov, Jena, Wagram, Znojmo, Lipsko, Waterloo, nebo jednorázových vzpomínkových akcích. Jednotka byla v roce 1996 přijata do prestižního sdružení "27e division militaire", která v rámci Evropské napoleonské společnosti (E.N.S.) zastřešovala nejlepší kluby vojenské historie z celé Evropy ztělesňující francouzské revoluční a císařské jednotky. Od roku 2003 je jednotka také členem Středoevropské napoleonské společnosti (C.E.N.S.) se sídlem v ČR.

 

 1999

 

2000

Obrazek

s1000259.jpg

slavkov2012.jpg

2013.jpg

18052014.jpg

2015.jpg

 

Co je to napoleonský re-enactment, reconstitution, oživlá historie?

Je to vášeň, jíž se věnuje ve světě stále více zájemců o vojenskou historii. Zdaleka nespočívá jen v oblékání se do replik dobových uniforem a střílení z replik křesadlových zbraní, je to mnohem víc. Re-enactoři se sdružují v jednotkách, jež hledají svůj vzor v reálně existujících kompaniích, batalionech či regimentech armád konce 18. a počátku 19. století. Snaží se pronikat do způsobu jejich života a fungování, ať již v posádce, táboře, na pochodu, při výcviku, nebo ve srážce s nepřítelem. Snaží se, při tom jak jen je to možné, vycházet z dobových podkladů, předpisů, hlášení, teoretických prací a pamětí.

Jednotky jsou tvořeny nadšenci různého zaměření, kteří hledají styčné body. Jsou mezi námi ti, kteří rádi střílejí a zajímají je především zbraně, nebo si jen rádi "hrají na vojáčky". Jsou mezi námi "uniformologové", zájemci a znalci uniforem, které dokáží rekonstruovat do nejmenších podrobností. Jsou zde lidé, pro něž je jednou z hlavních motivací možnost navštívit několikrát do roka významná historická místa, bitevní pole, památníky, města… Jsou tu tací, kteří si nejraději užívají táborového života, kolem ohňů zpívají dobové písně a zbavují se stresu všedního dne oproštěním se od výdobytků moderní civilizace. Mezi re-enactory jsou také vystudovaní i amatérští historikové, jimž tento koníček umožňuje lépe pochopit různé rozměry vojenského života před 200 lety, o němž se dočítají v knihách.

Řada napoleonských re-enactorů se nevěnuje jen válkám let 1792-1815, ale obléká také rakouské a pruské uniformy 1866, věnuje se první i druhé světové válce. Asi nejvíce členů C.E.N.S., která volně sdružuje většinu jednotek středoevropského napoleonského re-enactmentu, se začalo těmto aktivitám věnovat pro svůj zájem o "naší" bitvu u Slavkova a napoleonskou tradici v regionu bojiště. S tím obecně spojený je také důležitý rozměr re-enactmentu, který není na první pohled příliš vidět. Během řady akcí, jež probíhají v místech bojů, se účastníci přicházejí poklonit památce padlých a zemřelých při pietních aktech, a přivádějí s sebou také návštěvníky akcí…


Jak "armády" re-enactmentu fungují?

Každá jednotka je autonomní ve stanovení své vnitřní struktury, přijímání nových členů, volbě poddůstojníků a důstojníků, ve výběru akcí, jichž se chce zúčastnit. Ve společném zájmu tyto jednotky formují vyšší celky, jmenují vrchní velitele a štábní důstojníky a společně rozhodují o kalendáři akcí na daný rok, kolem kterého se pak točí jejich aktivity. Přímo na akcích pak účastníci dobrovolně respektují "vojenskou" hierarchii, jsou vydávány "rozkazy", je vykonávána "služba" všeho druhu. Srážky s "nepřítelem" jsou řízeny veliteli různých stupňů, částečně podle předem dohodnutého scénáře, ale značný prostor je ponechán iniciativě a "hře".


Je re-enactment drahým koníčkem?

Je a není. Při pohledu na kompletně vystrojeného a vyzbrojeného vojáka se člověk celkové částky, jež se pohybuje v desítkách tisích korun, zalekne. Ve skutečnosti jsou ale tyto náklady rozloženy do několika let, řadu výstrojních a výzbrojních součástek si lze v začátku vypůjčit, k úvodnímu výcviku toho rekrut mnoho nepotřebuje. Ceny plátěných součástí oblečení (košile, pantalony) se pohybují ve stovkách korun, ceny soukenných okolo tisíce (kalhoty) a několika tisíc (frak, kabát). Funkční replika křesadlové pušky stojí od deseti do třiceti tisíc korun podle kvality provedení a věrnosti dobovým vzorům. Výstroj a výzbroj gardových a elitních jednotek, jež obyčejně přitahují největší pozornost, samozřejmě stojí více peněz než výstroj a výzbroj řadových fyzilírů či mušketýrů. V re-enactmentu přitom neplatí, že by byly gardové jednotky automaticky nejlépe vycvičené - nejsou totiž samozřejmě doplňovány z "řadových" jednotek, ale stejně jako ony se doplňují nováčky. O kvalitě výcviku nerozhoduje kvalita uniformy, ale píle.


Je účast na akcích nákladná?

Organizátoři většiny akcí se snaží účastníkům nabídnout co nejlepší podmínky. Běžným standardem je organizátory zajištěný střelný prach, lokální povolení, zajištěné místo pro bitvu a stavbu tábora, zajištění slámy, vody a dřeva - tří základních táborových potřeb, zpravidla je také nějakou formou zajištěno stravování - od rozdání chleba, vody, syrového masa a zeleniny po teplá jídla s plným servisem; na dobře zajištěných velkých a středních akcích se také zpravidla vyplácejí určité cestovní náhrady. Při cestě do zahraničí se organizuje společný autobus pro několik jednotek, výsledná cena vydělená počtem cestujících a po odečtení cestovních náhrad je více než přijatelná.


Je překážkou, když zájemce nebydlí na Jižní Moravě?

V žádném případě. Většina tuzemských akcí sice probíhá tam, ale jednotky mají své členy rozeseté po celé republice. Jen pro ilustraci - členové jednotek C.E.N.S jsou mimo Brna a jeho okolí  také z Ústí nad Labem, Prahy, Jihlavy, Veseli nad Moravou, Buchlovic, Kroměříže, Vyškova, Olomouce, Nového Jičína a Ostravy, samozřejmě pak také Bratislavy a Vídně. Zvláště pak díky dnešním komunikačním prostředkům není žádná vzdálenost příliš velká.

(ZDROJ: C.E.N.S.)