Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. 7. 2020

MARENGO 1800/2000.

Dne 9. - 11. června největší zahraniční akce roku, 200. výročí bitvy u Marenga, byla z naší strany pojata ve smyslu starořímského hesla "Přijít, vidět, zvítězit.". Po celonoční jízdě a krátkém bloudění před cílem, jsme v největší žáru dorazili k budoucímu "bitevnímu poli". Bylo asi 14:00 hodin. Po rozoraném lánu asi 300 x 600 metrů kroužily traktory, které rozbíjely a válcovaly vyprahlé hroudy a hned je kropily, aby se moc neprášilo. Na jižní straně otevřené pláně jsme začali budovat tábor 27. divize, v dálce na severu se už bělaly stany našich "nepřátel", Čechů, Moravanů a Slováků v rakouských uniformách. Na průzkumu okolí jsme zjistili, že ve stínu blízkého parku je stanové město vyvolených. Už se setmělo, když se nám podařilo vybojovat večeři v cirkusovém stanu. Získanou energii si většina příslušníků 18. a 8. pluku šla vybít přepadem rakouského tábora. Všichni společně jsme odolávali útokům italských komárů.

Po krátkém spánku a snídani z vlastních zdrojů nastupují jednotky k výcviku. V 10:00 hod. odchází celá 27. divize na bitevní pole, kde se pod kopyty koní jezdectva zvedají oblaka prachu. Nacvičuje se manévrování celé divize a zaujímání karé, obrany proti útoku jízdy. Po skončení nácviku prcháme všichni do stínu. Obědváme v táboře opět s problémy. Na "bojišti" nacvičuje místní jízdní policie své vystoupení, tribuny se zvolna zaplňují. Okolo 15. hodiny se začíná přibližovat bouřková fronta, kolem tribun defilují "přehlídkové" jednotky. Začíná pršet, na "bojiště" nastupují zvolna bojové pluky, aby byly představeny divákům. My jsme byli představeni jako jednotka z Československa, mezi vlajkoslávou nad hlavní tribunou chyběla vlajka Slovenska. Večeře proběhla tentokrát bez problémů. V noci už za hustého deště vyráží otrlci k dalšímu přepadu Rakušanů.

Ráno se probouzíme bez budíčku, venku leje. Všude je pusto a prázdno, jen několik pyrotechniků připravuje své efekty. Na "bojišti" se tvoří stále větší kaluže. V 9:30 nastupujeme v plné polní, po kontrole ústroje a zbraní se celá divize stejně jako před 200 lety vydává na pochod jihozápadním směrem. Po půl hodině obsazujeme statek, kde nalézáme úkryt před deštěm. Obyvatelé nás přijali celkem vlídně. V 11:00 hod. se ze vzdáleného bojiště ozvala kanonáda a salvy z pušek. Bitva začala. Po 12. hodině se řadíme do pochodové kolony a vyrážíme k bojišti, abychom jako kdysi Desaixova divize rozhodli o porážce Rakušanů. Před bojištěm se v lánu pšenice rozvinujeme do útočné formace a za podpory dělostřelectva vyrážíme do útoku. Odpor Rakušanů slábne, dávají se na ústup a hromadně se vzdávají. V útěku jim brání, stejně jako nám v rychlejším postupu, bezedné mazlavé bláto, ve kterém zůstávají podrážky méně kvalitních bot i celé boty. Ve 13:30 bitva končí. Následuje defilé před zaplněnými tribunami v 10 cm vrstvě bahna. Všichni toho máme dost. Náš tábor byl jak přeorán, jak jsme se dozvěděli od markytánek, musela zde proti neukázněným divákům zasáhnout policie. V přestávkách mezi deštěm začínáme likvidovat tábor.

Ludvík Schnaid

Doplním, že bylo tehdy zvykem cestovat v autobuse tam a zpět v uniformě. To již zmiňované bahno a déšť „ ala Plancenoit“ zanechalo na stavu uniforem dokonalou práci. Řidič autobusu, který právě dorazil na smluvené místo nalodění se do autobusu po otevření dveří jen zakoulel očima. První, co od něj zaznělo bylo, že nás v takovém stavu nevpustí to jemu svěřeného dopravního prostředku. „Musíte se umýt“! Tak se i stalo. V kalužích po dešti a pomocí PET lahví minerální vody. Po naší úspěšné snaze zkulturnit se jsme nastoupili do autobusu a vydali se na dlouhou cestu domů. A jak dále doplňuje Ludvík : Boj však ještě neskončil. Až v 17:30 dostali naši zástupci šek na peníze, které měli Italové podle smlouvy vyplatit v hotovosti. Nervozita opadla, když se v nejbližší bance, která zavírala v 18:00, podařilo směnit šek. V 19:00 opouštíme Marengo, kde nám slunná Itálie ukázala svoji odvrácenou tvář a míříme domů. Déšť ustal až u italsko-rakouských hranic. V poledne nás přivítalo sluncem rozpálené Brno.

Dost možná, že moje podešev pravé boty, jedna z mnohých obětí, ještě je na bitevním poli u Marenga. Bohužel se nám po dvaceti letech nepodařil návrat zpět na tyto naše ve vzpomínkách památná místa. Škoda tomu MARENGO...

Michal Lukšíček

Na fotografiích 8e a 18e de ligne. Souputníci na mnoha bitevních pláních prověřených dlouhým časem.

 

 

h99-02-047--2-.jpgh99-02-048--2-.jpgh99-02-050--2-.jpgh99-02-053--2-.jpgh99-02-054--2-.jpgh99-02-055--2-.jpg