Jdi na obsah Jdi na menu
 


28. 7. 2018

Profesor Edouard Driault ...

Profesor Edouard Driault na slavkovském bojišti před 85 lety.

V neděli dne 29. října 1933 navštívil slavkovské bojiště profesor Edouard Driault, historik, prezident pařížského Napoleonského ústavu (pozn. L´Institut Napoléon existuje dodnes). V doprovodu doktora Jana Gregora, předsedy Klubu přátel Francie navštívil Žuráň, Mohylu míru a Slavkov u Brna. Když výprava stanula na Žuráni se smeknutými klobouky v hlubokém zanícení vzpomínek, podotkl doktor Gregor: „Pane profesore, tento pomník zbudovala československá armáda (pozn. r.1930) jakožto dík za pomoc, kterou nám v popřevratových letech poskytla francouzská armáda. Není to významné, že tento pomník stojí právě na místě, odkud před 128 lety řídil vítěznou bitvu Napoleon?“  „Zajisté“, odvětil profesor Driault. „Vítězný duch slavkovské bitvy je tu symbolem, zdravý Napoleonův vojenský názor příkazem a reminiscence krásné mužnosti a nezlomné Napoleonovy udatnosti zůstane navždy nehynoucím příkladem. Spojení minulosti a přítomností je vždy rozumné, neboť minulost nám bude vždycky učitelem.

Včera (pozn. 28.října) viděl jsem přehlídku vašeho vojska. Viděl jsem vašeho prezidenta. Věřte, bylo mně při tom hřejivě, cítil jsem se jako doma, mezi svými. Cítil jsem ohlas Napoleonovy brannosti, prolnuté slovanskou vírou a něžnou oddaností k prvnímu občanu republiky (pozn. TGM). V tom je záruka úspěchu, neboť právě tak – ovšem v duchu tehdejší doby, tedy jinými prostředky a projevy – milovali francouzští vojáci svého císaře.“

Dále nás cesta vedla na Mohylu míru. Tam členové výpravy poklekli a políbili zemi, v nímž dřímají věčným snem tisíce francouzských vojáků. „Láska k vlasti,“ poznamenal profesor Driault, „je nejkrásnější ctností každého muže a bíti se za vlast je nejušlechtilejším jejím projevem. Proto země, kryjící vojenské hroby, je posvátná, neboť z ní tryská nové odhodlání. A co odhodlání, prosvětlené paprsky Napoleonova slavkovského slunce znamenalo pro politický a společenský vývoj Francie, Evropy a tedy i vás – nemusím snad zdůrazňovat.“ Na informace, podané francouzským konzulem Achillem Jeuinauem (pozn. consul de France à Brno), který je sám nadšeným a obětavým propagátorem Slavkova, profesor Driault řekl: „Dílo profesora A. Slováka je mohutné a věčné. Má význam mezinárodní. Sbližuje náš národ s vaším. Je účinné a nezapomenutelné myšlenkou klidu a míru, který vystřídává boj.“

Ve Slavkově při prohlídce Napoleonské knihovny na poznámku, že tuto knihovnu jsme zřídili s myšlenkou vybudovat živý pomník napoleonské tradice, reagoval takto: „Vaše knihovna i muzeum, jehož první počátky považuji za velmi zajímavé a cenné, jsou nezbytným doplňkem všeho, co čs. láska k Francii na Napoleonově bojišti zbudovala. Nebo snad krásným začátkem ke správnému hodnocení trvalého Napoleonova významu. Neboť vy milujíce Napoleona, milujete Francii a my, oceňujíce vaši lásku k Napoleonovi, milujeme vás víc a více. Sbratření, plynoucí ovšem také z mnohých jiných pramenů, dostává pečeť přátelství opravdu pokrevního. Podíváte-li se ve vašem muzeu, jak změnil Napoleon mapu Evropy a uvědomíte-li si její dnešní rozdělení, uvidíte velikost Napoleonovy státnické prozíravosti a toho, čemu se dnes říká: sebeurčení národů.“ A rozloučil se těmito slovy: „Děláte dobré dílo, máte cílevědomé poslání. Vytrvejte, pokračujte!“

Historický exkurz do třicátých let minulého století, kdy naši předci křísili ono legendární slavkovské slunce. Nutno napsat, že politické události a rozhodnutí roku 1938 znamenaly pro veškeré naše společnosti, zabývající se napoleonskou epochou, tvrdou ránu a vlastní ukončení činnosti. Události, které nakonec vedly k pohasnutí slavkovského slunce skoro na 50 let.

(Prameny : Moravský zemský archiv)

Michal Lukšíček (2018)